Malířka Martha Jungwirth (Rakušanka, nar. 1940) se během své šedesátileté umělecké kariéry zabývala bohatou a mnohotvárnou tradicí gestické abstrakce, při níž používala tělo jako nástroj k vytváření obrazů. Jungwirthová se zaměřila na zkoumání možnosti vytváření prvotních obrazů, které se vynořují dříve, než vstoupí do hry jazyk nebo racionalita.

Martha Jungwirth, která využívá své tělo jako prostředek, v němž může spojit své velké malířské schopnosti, usiluje o to, aby její obrazy byly prodchnuty její subjektivitou a intuicí – na rozdíl od různých uměleckých směrů 20. století, které se snažily odstranit ruku umělce z díla a zpochybnit myšlenku vlastního já. Umělkyně pracuje s podněty přicházejícími z vnějšího světa, jako jsou politické události, dějiny umění nebo její každodenní život, které pak zpracovává a přenáší do svých obrazů a akvarelů. Pracuje většinou na velkých hnědých listech papíru, které pak fixuje do pláten, protože má ráda hladkou strukturu papíru namísto již strukturovaného plátna. Pro menší obrazy používá lepenku. Papír neklade štětci žádný odpor, takže může působit rychle, a zároveň vlastní fyzický vzhled papíru nebo kartonu může dílo obohatit.

Martha Jungwirth nechává do svých děl pronikat nejrůznější prvky; někdy nanáší barvu prstem nebo na papíře zanechává otisky bot, skvrny či jiné stopy svého každodenního života. Na malbě na papír je zajímavé, že korekce není snadné provést, takže všechny umělcovy pohyby, i ty nezamýšlené, zůstávají na povrchu viditelné, jako by chtěla zdůraznit lidskou omylnost. Obraz Untitled (Bez názvu, 2020), který se právě vrátil z retrospektivy v Guggenheimově muzeu v Bilbau, je emotivní malbou, v níž silné gestické znaky v autorčině oblíbené fialové barvě, kterou kombinuje s růžovou a hnědou, silně naznačují její fyzickou přítomnost.