Daniel Richter (Němec, nar. 1962) se vydal na uměleckou dráhu až po třicítce, po období politického aktivismu v rebelujícím levicovém undergroundu a squattování. Richter, který byl vždy posedlý obrazy, historií a pokrokem, nejprve hledal vitalitu a absolutní svobodu a myslel si, že ji najde v nefigurativní malbě, která má schopnost se znovu a znovu objevovat. V roce 2000 Richter, neustále hledající nové, vytvořil odlišné, silné figurativní dílo zobrazující výjevy konfliktů nebo společensko-politických událostí v pulzujících, oslnivých barvách. Nyní se autor pohybuje mezi reprezentativním a nereprezentativním uměním, experimentuje s barvou, liniemi a kompozicí a zároveň stírá rozdíl mezi abstrakcí a figurací.

Licht ohne Trost (Světlo bez útěchy, 2021) zobrazuje dvě postavy, které Richter umístil na čisté, bílo-modré abstraktní pozadí s geometricky pevnou linií horizontu. Původní inspirací pro toto dílo i celou sérii Furor I, do níž obraz patří, byla nalezená pohlednice z první světové války z roku 1916, na níž jsou vyobrazeni zranění vojáci o berlích, z nichž některým chybějí nohy. Richter tyto kulhající postavy – rozpoznatelné jako vojáci díky baretům v uniformách – ztvárnil jako barevná roztříštěná těla a jejich berle použil jako identifikovatelné prvky ve scéně, ale také jako diagonální linie, které scéně dodávají živost a energii. Silné barevné kontrasty mezi zelenou, modrou, červenou a žlutou barvou vytvářejí velmi živý obraz, který nepříjemně konfrontuje diváka s obtížným tématem utrpení, ztráty a kolektivního traumatu.