Kaifan Wang (Číňanka, nar. 1996), která nyní žije v Berlíně, plynule propojuje tradiční asijské techniky se západním uměním, zejména s gestickou abstrakcí. Wang se od šesti let učila kaligrafii a naučila se téměř dokonale ovládat pohyby ruky a tahy štětcem. Její abstraktní obrazy proto spojují to, co se na první pohled zdá být protichůdné: gestický expresionistický přístup s kontrolou. Wang, jenž byla od počátku svého života vystavena vlivu čínské a mongolské kultury, stejně jako buddhistickým, harekrišnovským a katolickým vlivům, byla zvyklý vstřebávat různá, někdy protichůdná stanoviska současně, což pro ni jako umělkyni s mezikulturním rozhledem vytvořilo živnou půdu.

Každá samostatná výstava je výzkumným projektem s jiným tématem, pro který autorka volí barevnou paletu podle svého zaměření. Výstava Wading Through Water II (Cesta vodou, 2024) patří do série, která se zabývá nizozemským obchodním spojením s Čínou v 17. a 18. století a vzájemnými kulturními výpůjčkami a nedorozuměními. Kvůli tomuto tématu Wang přisoudila významnou roli modré a hnědé barvě, které byly typické pro čínský porcelán vyráběný ­Nizozemci v Číně, který se později prodával v Evropě.

Charakteristická textura obrazů vzniká díky použití houby. Její nepravidelná struktura vytváří po nasáknutí barvou na plátně tenké vrstvy zrnitých šmouh, které nabízejí průhledy do dalších barevných vrstev prosvítajících zespodu a vytvářejí pocit hloubky. Umělkyně objevila houbu jako materiál během pandemie covidu-19, kdy její spolubydlící narychlo opustili Berlín v obavě, že se jinak nebudou moci vrátit do Číny. Wang zůstala a obklopena jejich opuštěnými, nepoužitelnými matracemi je rozřízla a začala houbovitou pěnu krájet na malé kousky, které se pak staly jejím „štětcem“. Dalším důležitým malířským nástrojem je pro umělkyni olejový pastel, který jí umožňuje „ručně psát“ na plátno, a vytváří tak přímé spojení s kaligrafií.