Figury v dílech George Rouye (Angličan, nar. 1994) procházejí neustálou proměnou, jsou rozpoznatelné jako lidská těla, ale snadno přecházejí do abstrakce. S vědomím toho, že lidská figura byla v dějinách západního umění po staletí středem pozornosti, Rouy toto téma skvěle přenáší do současného umění a dává mu novou dimenzi, přičemž při provádění svých výzkumů využívá možností 21. století.

Inspirován poválečnou gestickou abstrakcí, ale také dynamikou dřívějšího figurativního malířství, jako je Géricaultův The Raft of the Medusa (Vor Medúzy, 1819), zkoumá Rouy formy lidského těla v pohybu, aby se pokusil přiblížit tomu, co je člověk. Podle Rouye se jeho dílo zabývá výhradně lidskou podstatou a vším dobrým i špatným, co s ní souvisí.

Rouyovým zdrojem obrazů je internet, kde autor prochází nejrůznější obrázky, které ho zajímají, pak je kolážuje a digitálně upravuje a znovu je zkresluje, takže obraz, který nakonec vzniká, nám připadá matně povědomý a může se stát základem malby.

Silent Retreat (Tichý ústup, 2023) je skvělým příkladem Rouyovy mlhavé, snové kvality, která je pro jeho tvorbu charakteristická a v níž malířské narušení zobrazených těl vytváří napětí a tajemství. Pět nahých ženských postav v sytých odstínech hnědé a červené barvy je umístěno na šedém a modrém abstraktním pozadí, přičemž veškerá pozornost je věnována těmto intenzivním barvám a viditelným tahům štětcem. Kombinace zřetelných vertikálních a horizontálních tahů štětcem s barevnými plochami, kde je ruka umělce méně viditelná, vytváří dynamický vzhled. Neprůhlednost ve ztvárnění postav, z nichž některým chybí části těla nebo hlavy, stojí v protikladu k preciznosti jiných prvků, například obličejů. Rouy nechává náš mozek pracovat a dotvářet plátno, které vidíme před sebou.