Mladý umělec Dhewadi Hadjab (Francouz, nar. 1992 v Alžírsku) vděčí za mnohé Caravaggiovi a holandským starým mistrům
17. století, jejichž techniky šerosvitu a texturního výrazu začlenil do svých vlastních detailních obrazů. Světlo hraje v Hadjabově tvorbě zásadní roli, a to natolik, že raději maluje v noci, aby do jeho děl nezasahovalo denní světlo.

Výchozím bodem Hadjabových vysoce realistických obrazů je fotografie. Hadjab inscenoval divadelní scény, v nichž se protagonista – ležérně oblečený člověk – ocitá v nelehké, napjaté a fyzicky náročné pozici, jako by se snažil najít rovnováhu. Jeho modely jsou tanečníci, kteří jsou schopni kroutit a deformovat svá těla podle Hadjabova přání. Jakmile umělec najde požadovaný záběr, vyfotografuje jej a použije jako podklad pro svou malbu, která vždy začíná šedou podmalbou, další historickou technikou, kterou Hadjab převzal z renesance.

Pro Hadjaba, který vyrůstal na alžírském venkově, nebylo umění samozřejmou volbou. Ještě v Alžírsku však Hadjab na popud svého učitele kopíroval obrazy pocházející z velmi odlišných historických směrů, aby pochopil a naučil se různé techniky. Vedle dějin západního umění byly pro umělce dalším nepřímým zdrojem inspirace matčiny koberce, které v jeho dětství ručně tkala a aplikovala na ně různé vzory a barvy, jež Hadjabovi nějak utkvěly v paměti. Dalším zdrojem inspirace je současný tanec, který mu pomáhá pochopit pohyby těla.

The Diptych (Diptych, 2021) je vynikající ukázkou Hadjabových brilantních schopností a světelných efektů. V jedné části je zobrazeno umělcovo „klasicky“ zakřivené tělo ve žlutých kalhotách Adidas, přičemž je pečlivě vykreslena textura látky a kůže. Druhá část zobrazuje podobné prostředí, ale s figurínou, která se ve svém neklidném postoji rovněž pokouší najít rovnováhu. Zdůraznění, že tělo je prezentováno jako objekt a nesnaží se být živé, poukazuje na Hadjabovo muslimské zázemí, které nedovoluje zobrazovat živé bytosti s duší.