Mladý a mezinárodně uznávaný umělec Vojtěch Kovařík (nar. 1993) je známý svými monumentálními obrazy a sochami, v nichž zdánlivě archaické a starobylé lidské postavy nacházejí cestu do současného světa. Kovařík se volně noří do řecké mytologie, aby našel své náměty, které pak přetváří v nadživotní idealizovaná a stylizovaná těla. Postavy jsou malovány plošně, ačkoli klasická kompozice s několika rovinami vytváří pocit hloubky; jejich končetiny jsou dokonale prokreslené, profily výrazné a těla ořezaná a tak velká, že se zdá, že v rámu, který obraz nese, explodují. Hrdinské postavy připomínají národněsocialistický či socialistickorealistický způsob prezentace neohrožených postav, které měly povzbuzovat k nadlidským výkonům; Kovařík je však předvádí jako bojující hrdiny regulující svou svůj temperament prostřednictvím gest a pohledů.

Také ve svých sochách Kovařík ztělesňuje svou fascinaci antikou a zdůrazňuje její aktuálnost v dnešní době. Se sochařstvím se Kovařík seznámil již dříve, mimo jiné díky svému bratrovi sochaři, a tomuto specifickému médiu se začal věnovat před několika lety, po návratu do České republiky z Itálie, kde rok žil.

V Arles (2023) jeho touha po „ušlechtilé prostotě a tiché vznešenosti“, řečeno J. Winckelmannem, vyústila v zobrazení idealizované postavy s atletickým tělem, jejíž příliš velké nohy a ruce by šokovaly i antické sochaře. Tato současná interpretace antiky také dává nový život mýtu o Áresovi, řeckém bohu války, který se jeví jako polidštěný – unavený nebo ustaraný a hluboce zaujatý vlastními myšlenkami. Použité materiály navíc zdůrazňují dialog s uměním minulosti a jeho posmrtným životem dnes: betonová socha je obohacena o moderní polystyren a ocel.