Arcmanoro Niles

Arcmanoro Niles

She Had Goodbye In Her Eyes (I’ve learned to travel Lightly)
Oil, acrylic and glitter on canvas
40.6 x 38.1 x 3.81 cm
2020

Inspirován vlastními zážitky, rodinnými fotografiemi a vzpomínkami maluje Arcmanoro Niles (Američan, nar. 1989) lidi a výjevy z každodenního života pomocí zářivé, elektrizující palety oranžových, růžových, fialových, modrých a zelených barev. Tyto barvy jsou pro umělce vhodnější k vykreslení světa, který působí reálně, než obvykle používané naturalistické odstíny. U Nilese, vzdávajícího hold milovanému italskému baroknímu umělci Caravaggiovi, hraje v jeho tvorbě ústřední roli světlo, do svých obrazů zakomponoval také sebe, svou rodinu a přátele, a tak jejich okamžiky smutku a štěstí vyjadřují zvláštní typ univerzálního prožitku. Niles se snaží apelovat na známé pocity a běžné situace, jako je zaškobrtnutí v životě, touha po změně nebo loučení s lidmi a místy.

Vedle zářivých barev jsou Nilesovým charakteristickým materiálem třpytky, které používá ke zvýraznění specifických prvků v obraze, jako jsou vlasy ženské postavy na obraze She Had Goodbye In Her Eyes (I‘ve learned to travel lightly) (Měla sbohem ve svých očích, (Naučila jsem se cestovat nalehko), 2020). Niles začal třpytky nanášet před lety, když hledal materiál pro silné zářivé efekty a chtěl poněkud ozdobit své protagonisty.

Vědom si používání lesklých efektů mimo jiné v díle Mickalene Thomasové, vyvinul Niles vlastní techniku: třpytky nejprve vklepává a později maluje, přičemž těžký materiál určitým způsobem odkapává a sklouzává. Třpytky vytvářejí v díle zdroj světla, v tomto obraze dodávají postavě třpytivou aureolu fialové barvy a také ji zdůrazňují. Navzdory růžovým očím, fialovým vlasům a zlatavé pleti působí postava reálně a jako žena z masa a kostí.

Při ztvárnění kůže Niles myslí i na světelné efekty, protože kůže je jedinou částí obrazu, kde autor nanáší vrstvy olejových barev, nikoli akrylových. Díky vrstvené olejové barvě se světlo vrací pomalu a dodává pleti zářivost, aniž by se odráželo zpět, jako je tomu v případě akrylu. Nilesovy názvy děl jsou dlouhé a poetické, snaží se narušit, obohatit a rozšířit význam díla. Většinou jde o postřehy, které si Niles zapisuje a shromažďuje ve své knize, a při práci na obraze nechává obsah a obraz rozvíjet společně.