Agata Słowak (Polka, nar. 1994) se nikdy nebála řešit kontroverzní společenská témata pomocí odvážných obrazů. Její dílo, jehož těžištěm je malba a sochařství, zpochybňuje tzv. tradiční rodinné hodnoty, které po staletí až dodnes podporují patriarchát. Ústřední roli v tvorbě Agaty Słowak hraje ženské tělo, které diváka permanentně konfrontuje s jejím fantazijním světem, v němž spolu žijí násilí, krutost a podřízenost. Název sochy Doll I (Panenka I, 2019) evokuje hračku, objekt určený ke hraní. Panenka však rozhodně nevybízí ke hře; představuje obnažené, nahé ženské tělo v jakémsi extatickém stavu s beztvarou novorozeneckou panenkou na klíně, snad odkazující na nedávné konflikty ohledně interrupcí po celém světě, při nichž je (opět) zpochybňováno právo ženy na potrat.

Ženské tělo u Agaty Słowak je bitevním polem: může být submisivní nebo vládnoucí, napadané nebo může projevovat násilí vůči sobě samé. Surreální pojetí obrazů a nepřímé odkazy na uznávané surrealistické umělkyně, jako byly Leonor Fini a Remedios Varo, zařazují její dílo do dlouhé tradice surrealismu, který vyvoláváním podivných asociací a tíživých emocí podněcoval k reflexi. Ačkoli je Słowak stále velmi mladá, vytvořila si již svůj specifický, snadno rozpoznatelný vizuální jazyk, který vedle surrealismu výrazně čerpá z křesťanské obraznosti – používá tmavé barvy, mnoho variant hnědé, nechybí středověká absence perspektivy a ořezané postavy.